Popis

Svatá Adéla: císařovna víry a odvahy

Dětství v Burgundsku

Svatá Adéla se narodila kolem roku 931 jako dcera burgundského krále Rudolfa II. a Berty Švábské. Už v dětství poznala bolest – ve svých šesti letech přišla o otce. Matka ji vychovávala v křesťanské víře a připravovala ji na život manželky v prostředí královského dvora. Ve věku šestnácti let se Adéla provdala za italského krále Lothara II.

Vdovství, vězení a útěk

Šťastné manželství s Lotharem netrvalo dlouho. Po třech letech Adéla ovdověla a ztratila nejen manžela, ale i postavení. Nový uchvatitel moci, Berengar II., ji zajal a pokusil se ji donutit ke sňatku se svým synem, aby si zajistil nárok na italskou korunu. Adéla odmítla a Berengar ji spolu s dcerou Emmou uvěznil.

Z vězení utekla jen díky odvaze kaplana Martina, který jí pomohl uprchnout z hradu Garda přes jezero a ukrýt se v horách. Nakonec nalezla útočiště na hradě Kanossa, kde se spojila s německým králem Ottou I.

Císařovnou po boku Otty I.

Otta I. odpověděl na její prosbu o pomoc vojenským tažením do Itálie. Po vítězství nad Berengarem se s Adélou oženil (951). Společně vládli jako královský a později i císařský pár – roku 962 je papež Jan XII. v Římě korunoval na císaře a císařovnu. Adéla se výrazně podílela na politickém i duchovním životě říše, podporovala církev, zakládala kláštery a zasazovala se o klid v říši.

Bolesti matky a síla víry

Po smrti Otty I. se Adéla stáhla do ústraní, ale zůstala matkou a rádkyní císaře Otty II. Nové napětí však vzniklo kvůli jeho manželce Theofano. Pod jejím vlivem a kvůli pomluvám falešných rádců byl Adéla v roce 978 vyhnána od dvora.

Odešla do Itálie, ale nikdy se nepřestala za svého syna modlit. Po třech letech modliteb a vytrvalosti se Otta II. kál, požádal ji o odpuštění a povolal ji zpět. Předal jí správu lombardského území, a společně dokázali opět posílit jednotu říše.

Poručnice a usmiřovatelka

Po smrti Otty II. v roce 983 se Adéla stala spolu s Theofano poručnicí malého Otty III. I přes neshody se snachou se snažila zachovat jednotu v říši a pomáhala s výchovou svého vnuka. Po smrti Theofano převzala regentství, obnovila smír mezi znepřátelenými členy rodiny a vedla říši s moudrostí a klidem.

Klášter a smrt

V pokročilém věku se Adéla vydala ještě jednou do Burgundska, aby pomohla urovnat vzpouru proti svému příbuznému Rudolfovi III. Po návratu se zastavila v klášteře Selz, který sama založila. Právě tam roku 999 ve věku 68 let zemřela.

Svatá Adéla zůstává symbolem víry, odvahy a lásky k Bohu i bližním. Ve svém životě nesla mnoho těžkostí – ztráty, vyhnanství, zradu i samotu – ale nikdy neztratila důvěru v Boha. Aktivně zakládala kláštery, podporovala chudé a stála při těch, kteří ji potřebovali.

Papež Urban II. ji roku 1097 svatořečil a církev si ji připomíná 16. prosince. Stala se patronkou šlechtičen, vdov, nevěst, vyhnanců i vězňů – všech, kdo nesou břemeno, ale neztrácejí naději.